Když jsme plánovali březnovou cestu do Ománu, netušili jsme, jak moc se budeme muset spolehnout na štěstěnu. Kvůli školním prázdninám jsme měli pevně dané datumy odletu i příletu, což v nás při zpětném pohledu vyvolává mrazení. V regionu se totiž sešly dvě věci, které s našimi plány pořádně zamíchaly.
Klidný Ramadán a vaření na apartmánu
První okolností, která nás na cestě potkala, byl muslimský postní měsíc Ramadán. Z toho jsme ale nakonec žádné velké vrásky na čele neměli. Jedinou reálnou komplikací bylo, že restaurace byly přes den zavřené. Vyřešili jsme to jednoduše – v klidu jsme si vařili na našem apartmánu z místních čerstvých surovin. Na otevírací dobu památek nebo celkový chod země to nemělo v podstatě žádný negativní vliv.
Drama na obloze: Regionální konflikt v přímém přenosu
Druhá komplikace však byla z úplně jiného soudku. Přesně v době našeho příletu do Maskatu eskaloval v regionu ostrý konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem. Situace byla extrémně napjatá – letecké útoky zasáhly několik sousedních zemí a bezpečnostní hrozby se bohužel nevyhnuly ani vzdušnému prostoru nad samotným Ománem. Naštěstí se vše odehrávalo dostatečně daleko od míst, kde jsme se pohybovali, ale psychika dostala zabrat.
Celý týden jsem prožil v permanentním strachu, zda se kvůli uzavírání vzdušných prostorů vůbec dostaneme domů. Nakonec se ukázalo jako obrovské požehnání, že jsme letěli přímou linkou z Mnichova a nemuseli absolvovat mezipřistání v Dubaji, kde tehdy uvízla spousta českých turistů. Domů jsme sice neletěli přímou trasou, ale čekal nás delší oblet přes Egypt s technickým mezipřistáním a dotankováním v Káhiře, ale zvládli jsme to. Všechno se obešlo bez větších potíží.
Liduprázdný ráj jako odměna za odvahu
I přes ten všudypřítomný adrenalin v pozadí byla celá dovolená naprosto úžasná. Zážitky z treku ve Wadi Shab, šnorchlování s obřími karetami na ostrovech Daymaniyat nebo návštěva velkolepé mešity a vonící tržnice v nás zanechaly stopu na celý život.
A mělo to ještě jeden nečekaný bonus. Možná za to mohl právě Ramadán v kombinaci s napjatou situací v regionu, která odradila řadu turistů, ale pláže v Ománu byly téměř prázdné. Stávalo se nám, že jsme na nádherné, kilometr dlouhé písečné pláži s horkým oceánem byli úplně, ale úplně sami.
Omán je překrásná, pohostinná země se skvělými lidmi. Jakmile se situace na Blízkém východě úplně zklidní, tak se sem velmi rádi vrátíme.
