Náš plán na tento den byl jasný – strávit ho v kulisách majestátních rakouských Alp. Chtěli jsme nejdříve vyjet lanovkou z městečka Obertraun na masiv Dachstein Krippenstein, užít si výhledy a odpoledne zakončit procházkou v malebném Hallstattu.
Cesta autem podhorskou krajinou byla nádherná. Lístky na lanovku jsme pro jistotu zakoupili den předem online, což se ukázalo jako skvělý krok. Kolem desáté hodiny dopoledne jsme tak u pokladen strávili jen pár minut a s jedním přestupem jsme během chvíle svištěli kabinou vzhůru.
Dole v údolí panovalo nádherné jarní počasí, teploměr ukazoval příjemných 20 °C a všechno kvetlo. Jenže nahoře nás čekala realita vysokohorských Alp, kterou jsme, upřímně řečeno, dost podcenili. To, že nahoře foukal silný vítr a teplota spadla o dobrých 10 stupňů, by nám ani tak nevadilo. Šokem pro nás ale bylo, že se na vrcholu držely ještě skoro dva metry sněhu! Pokud se tedy na jaře nechcete brodit sněhovými závějemi v běžné outdoorové obuvi jako my, rozhodně si s sebou přibalte sněžnice.
I přes sněhovou nadílku to ale byla nádhera. Došli jsme až na vyhlášenou vyhlídku 5 Fingers (Pět prstů), která ční divoce do prostoru nad hlubokou propastí. Výhled odtud na celé Halštatské jezero a okolní štíty je prostě dechberoucí.
Po návratu dolů k autu jsme zamířili k samotnému Hallstattu. Zde ale náš plán tvrdě narazil. Kolem poledne bylo toto celosvětově populární městečko nekompromisně plné a na žádném z oficiálních parkovišť se nedalo absolutně chytit jediné volné místo. Pro návštěvu Hallstattu tak platí jedno zásadní pravidlo: musíte sem vyrazit brzy ráno, nebo naopak až k večeru.
My jsme se ale nenechali rozhodit. Popojeli jsme autem o kousek dál podél břehu a udělali si procházku kolem jezera z jiného, mnohem klidnějšího úhlu. Na kráse rakouské přírody to našemu zážitku neubralo ani procento a jako bonus jsme kolem sebe neměli tisíce dalších turistů.
