K našemu 10. výročí mě manželka překvapila nádherným dárkem – výletem na slavný zámek Neuschwanstein, který leží v malebném německém Bavorsku přímo na úpatí monumentálních Alp. Tuto dechberoucí stavbu nechal vybudovat král Ludvík II. Bavorský, jemuž historie pro jeho vizionářské a nákladné plány neřekne jinak než „šílený král“. Neuschwanstein je pravděpodobně nejznámějším zámkem na celé planetě a vidět ho na vlastní oči je zážitek, který vám prostě vyrazí dech.
Naše cesta odstartovala na konci května. Už ve dvě hodiny ráno jsme z Plzně vyráželi autobusem a před námi byla zhruba šest a půl hodiny dlouhá jízda. Velkým oříškem bylo vymyslet, jak se vlastně obléknout. Zatímco při nočním odjezdu z Plzně teploměr ukazoval mrazivé -2 °C, odpoledne v Bavorsku nás přivítalo slunečné a teplé počasí kolem 20 °C. Chvílemi se navíc přidával studený horský vítr a občas i drobný déšť. Vsadit na osvědčené vrstvení oblečení se v tomto případě ukázalo jako absolutní nutnost.
Pohled z Mariánského mostu a podzemní jeskyně
Po příjezdu na parkoviště v podzámčí jsme jako první zamířili vzhůru k proslulému Mariánskému mostu (Marienbrücke). Právě odtud, z lávky klenoucí se nad hlubokou propastí, se otevírá ten nejkrásnější, přímo kouzelný pohled na celý Neuschwanstein. Když se otočíte na druhou side, můžete obdivovat divoké alpské štíty a burácející vodopády. Král Ludvík měl pro dramatickou krajinu zkrátka neomylný cit.
Následovala samotná prohlídka hradních interiérů, kterou jsme absolvovali s českým audioprůvodcem. Ačkoliv prohlídková trasa trvá jen něco málo přes půl hodiny, je neuvěřitelně intenzivní a rozhodně stojí za každou minutu. Vnitřní prostory jsou fascinující, plné zlata, dřevořezeb a bombastických maleb. Tím největším překvapením, které asi nikde jinde na světě neuvidíte, je dokonalá umělá krápníková jeskyně vybudovaná přímo uprostřed zámeckých pokojů.
V Ludvíkově rodném hnízdě
Po opuštění Neuschwansteinu jsme se přesunuli k druhému, jen pár stovek metrů vzdálenému zámku Hohenschwangau. Právě zde Ludvík II. Bavorský trávil své dětství a pobýval tu i v dospělosti, kdy z oken osobně dohlížel na stavbu svého nového vysněného sídla naproti na skále. Prohlídka Hohenschwangau byla také velmi vydařená, interiéry jsou nádherně útulné, byť svým stylem už připomínají spíše klasické české zámky, na které jsme zvyklí z domova.
Na závěr celého dne jsme dostali dvouhodinový rozchod pro vlastní potřebu. My jsme tento čas využili k romantické a uklidňující procházce kolem průzračného horského jezera Alpsee, v jehož hladině se odrážely okolní lesy a skály. Pak už nás čekala stejná, šest a půl hodiny dlouhá cesta autobusem zpět domů. Do postele jsme v Plzni padli až kolem půlnoci – sice unavení, ale naprosto plní fantastických a nezapomenutelných společných zážitků.
